Definujeme si svůj cíl, poté začneme hledat cestu, po níž k němu chceme dojít. Měli bychom si ujasnit výchozí bod, zhodnotit stav, ve kterém se právě nacházíme a ze kterého svůj trénink začínáme.
Reálně posoudíme naše možnosti – jak, pomocí čeho chceme svého cíle dosáhnout. Zde je třeba zohlednit hodně faktorů, z nichž některé nemůžeme ovlivnit vůbec. Jedná se o problémy geografické – lokalita ve, které žijeme, jaké jsou zde podmínky a podnebí pro vykonávání daného sportu. Dále otázky časové, tedy kolik času jsme schopni a ochotni danému sportu obětovat. Možnosti finanční atd.
Zdroj: Kniha (Sekera & Vojtěchovský, 2009)
TRÉNINKOVÁ JEDNOTKA
Základní element stavby sportovního tréninku, základní organizační forma sportovního tréninku. Cíle a úkoly tréninkové jednotky jsou součástí koncepce sportovního tréninku a jsou svázány s cíli a úkoly tréninkových cyklů.
Struktura tréninkové jednotky
- I. Úvodní část:
a) Zahájení – seznámení s cílem a úkoly TJ[1], obsahem, organizací.
b) Rozcvičení – příprava sportovců na plnění úkolů TJ a s tím spojené zatížení – optimální aktivace. (zvýšení aktivity orgánů a systémů a jejich součinnost – metabolizmus, dýchání, krevní oběh, CNS, připravenost podpůrně-pohybového aparátu…).
II. Hlavní část:
Těžiště plnění cílů a úkolů TJ. Obsah ovlivněn sportovním odvětvím (disciplínou), plánem mikrocyklu, typem TJ, specifiky a aktuálním stavem sportovců… Tréninkové zatížení dosahuje v této části vrcholu. Je nutné respektovat zásady stavby hlavní části (především vzhledem k energetickému zajištění pohybu, aktivitě a únavě CNS).
III. Závěrečná část:
Má za úkol zajistit přechod k uklidnění organizmu snížením intenzity zatížení (uklidnění, uvolnění svalstva a nervového napětí), zakončit jednotku. Navodit zotavovací procesy (strečink), eventuelně prodloužením části zajistit aktivní zotavování. Obvykle dynamická (nízko intenzivní cyklická činnost) a statická část (strečink, kompenzační cvičení).
Zdroj: internet (Piňos, 2007)
